Galleria degli Uffizi
Galleria degli Uffizi je světoznámá galerie výtvarného umění v italské Florencii, prototyp renesanční galerie. Je umístěna v paláci Uffizi, dlouhé dvoutraktové budově, rozdělené úzkým dvorem, která spojuje hlavní náměstí (Piazza della Signoria) a Starou radnici (Palazzo Vecchio) s nábřežím řeky Arno. Je to nejnavštěvovanější galerie ve Florencii a čekací doba návštěvníků u vstupu může zabrat i několik hodin.
Johan Zoffany: Tribuna galerie Uffizi koncem 18. století Galleria degli Uffizi zachycuje v průřezu výtvarnou tvorbu od antického Říma až po romantismus 19. století. Kromě malířství a sochařství jsou zastoupena také umělecká řemesla, z nich k nejvýznamnějším patří kolekce renesančních a raně barokních tapisérií.
* Malba: chronologie malby je přehledně uspořádána v očislovaných sálech a postupuje shora dolů. Sály gotické malby č. 1 až 6 začínají anonymními díly z doby kolem roku 1250. Ze slavných mistrů jsou svými díly zastoupeni: Cimabue, Duccio, Giotto, Fra Angelico, Simone Martini, Lorenzo Monaco, Fra Filippo Lippi, Piero della Francesca a Paolo Ucello; renesanci 7. sálem zahajuje Masaccio, následují Andrea Mantegna, Sandro Botticelli, Leonardo da Vinci, Lucas Cranach starší, Albrecht Dürer, Hugo van der Goes, Giovanni Bellini, Parmigianino, Michelangelo Buonarroti, Raffael Santi, Tizian, Paolo Veronese, Peter Paul Rubens, Caravaggio, Anton van Dyck, Rembrandt aj. Hlavní pozornost návštěvníků poutají Boticelliho sály 10–14 se Zrozením Venuše, sál 15 s díly Leonarda da Vinciho, nebo Tizianova Venuše Urbinská.
* Kromě přibližně chronologicky řazené obrazárny a národních škol jsou specializované sály: v kolekci autoportrétů malířů jsou zastoupeni mistři od 15. do první poloviny 20. století, například Andrea del Sarto, Bronzino, Gianlorenzo Bernini, Rembrandt, Jan Kupecký, Eugène Delacroix nebo Jean Dominique Ingres. V osmibokém sále soukromé medicejské galerie je středem zájmu Medicejská Venuše. Následuje mj. kabinet miniatur, kabinet kresby a grafiky, nebo genealogie vévodů lotrinských.
* Sochařství: Galerie začíná ve třetím patře antickými sochami, jejich kopiemi a replikami a renesančními portréty.
Johan Zoffany: Tribuna galerie Uffizi koncem 18. století Galleria degli Uffizi zachycuje v průřezu výtvarnou tvorbu od antického Říma až po romantismus 19. století. Kromě malířství a sochařství jsou zastoupena také umělecká řemesla, z nich k nejvýznamnějším patří kolekce renesančních a raně barokních tapisérií.
* Malba: chronologie malby je přehledně uspořádána v očislovaných sálech a postupuje shora dolů. Sály gotické malby č. 1 až 6 začínají anonymními díly z doby kolem roku 1250. Ze slavných mistrů jsou svými díly zastoupeni: Cimabue, Duccio, Giotto, Fra Angelico, Simone Martini, Lorenzo Monaco, Fra Filippo Lippi, Piero della Francesca a Paolo Ucello; renesanci 7. sálem zahajuje Masaccio, následují Andrea Mantegna, Sandro Botticelli, Leonardo da Vinci, Lucas Cranach starší, Albrecht Dürer, Hugo van der Goes, Giovanni Bellini, Parmigianino, Michelangelo Buonarroti, Raffael Santi, Tizian, Paolo Veronese, Peter Paul Rubens, Caravaggio, Anton van Dyck, Rembrandt aj. Hlavní pozornost návštěvníků poutají Boticelliho sály 10–14 se Zrozením Venuše, sál 15 s díly Leonarda da Vinciho, nebo Tizianova Venuše Urbinská.
* Kromě přibližně chronologicky řazené obrazárny a národních škol jsou specializované sály: v kolekci autoportrétů malířů jsou zastoupeni mistři od 15. do první poloviny 20. století, například Andrea del Sarto, Bronzino, Gianlorenzo Bernini, Rembrandt, Jan Kupecký, Eugène Delacroix nebo Jean Dominique Ingres. V osmibokém sále soukromé medicejské galerie je středem zájmu Medicejská Venuše. Následuje mj. kabinet miniatur, kabinet kresby a grafiky, nebo genealogie vévodů lotrinských.
* Sochařství: Galerie začíná ve třetím patře antickými sochami, jejich kopiemi a replikami a renesančními portréty.
Mapa - Galleria degli Uffizi
Mapa
Státní území - Itálie
 |
 |
| Italská vlajka | |
Itálie patří ke státům s vysokým hrubým domácím produktem v přepočtu na jednoho obyvatele. Životní úroveň v zemi je vysoká, avšak existují značné rozdíly mezi severem a jihem země. Zatímco severní část Itálie je ekonomicky na úrovni Německa či Francie, jižní Itálie je spíše na úrovni Španělska nebo Řecka. To lze vysvětlit rozdíly ve struktuře hospodářství. Zatímco sever Itálie má vysoce rozvinutý průmysl, je jih země doposud charakterizován méně výkonným zemědělstvím, má horší infrastrukturu a je značně závislý na sezónní turistice.
Měna / Jazyk (lingvistika)
| ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
|---|---|---|---|
| EUR | Euro (Euro) | € | 2 |
| ISO | Jazyk (lingvistika) |
|---|---|
| FR | Francouzština (French language) |
| IT | Italština (Italian language) |
| CA | Katalánština (Catalan language) |
| CO | Korsičtina (Corsican language) |
| DE | Němčina (German language) |
| SC | Sardinština (Sardinian language) |
| SL | Slovinština (Slovene language) |